Sobota ráno

Od rána vysávala. Prý jen tenhle kousek, ale už tady lítala s tím krámem hodinu. Znám svou ženu – „vidí smítko i tam, kde já bych potřeboval mikroskop“. A ona zná svého muže – „kdyby o to zakop, tak si toho nevšimne“.

Jdu kolem ní po schodech, je už jedenáct a ani jsem se s ní ráno nepřivítal. Mezi mnou a jí stojí vysavač. „Tak co budeme dělat?“ ptá se mě. „Nevím co my, ale ty budeš vysávat, jak se zdá.“ Vlastně už několik dní nám nevychází spolu být. Miluji její vlasy a její něžnosti, ale poslední dobou toho pro sebe máme málo. Kluci toho teď chtějí dost, zemřel jí tatínek a já trochu zápasím se svou energií, protože se o mě pořád něco pokouší. „Dodělám schody a přijdu!“ volá za mnou.

„Tak co budeme dneska dělat, venku je krásně?“ přišla, když dovysála schody.

„Nevím, nemám žádný plán.“

„Když jsi měl poznámku o mém vysávání, tak jsem měla dojem, že pro nás máš nějaký plán….?“

„Nemám, chtěl jsem jen s tebou být. Přivítat se s tebou. Je sobota a konečně klid.“

Poskakovala, byla netrpělivá a nabídla mi několik možností na výlet. „Nech mi chvilku, nejsem si jistý.“ Šel jsem k ní a konečně jí mohl obejmout. Neměla v rukách vysavač, tak mohla mít v rukách mě. Konečně jsem jí odchytil a bylo to moc příjemné.

„Jediná možnost z těch co nabízíš je Krumlov, to by mi vyhovovalo.“

„Ale já bych chtěla do přírody, potřebuji hodně vzduchu a prostoru.“ Byla fakt neposedná! A podrážděná.

„Mě dneska není úplně nejlíp. Mám málo energie a ten Krumlov by mi vyhovoval, mohl bych vždycky někam zalézt, když bych měl dost chození…… Proč si podrážděná?“

„Když jsi na schodech říkal, že budu vysávat, tak jsem si myslela, že pro nás máš plán. Pak si říkal, že žádný nemáš. A když jsem ti něco navrhla, tak jsi pořád přemýšlel a já vlastně nevím, jestli se mnou chceš být.... a proč jsi měl tedy poznámky k tomu vysávání ….. a venku svítí slunce a já bych chtěla jít ven a teď nevím jak ty ……“

Objal jsem jí „Já jsem jen chtěl být s tebou a od rána jsem neměl příležitost. Nechci s tebou do přírody, nemám na to energii. Jsem spíš dneska ve svém býčku, který potřebuje malý výběh a trochu sena a teplo maštale a přitulit se k tobě. A ty koukám jsi ve svém koníkovi a potřebuješ se vyskákat a vyběhat na větším prostoru. Já to dneska nedám.“
„Fakt to potřebuju, poslední dny jsem tady byla uvázaná a furt pro někoho, teď bych potřebovala na vzduch!“

„To je bezva, jen já to mám teď jinak. Chtěl jsem jen tvoje teplo.“ Objal jsem jí a užil si její vlasy a teplo jejího objetí.

„Miluju tě.“ řekla mi do ucha.

„Já tebe taky.“

Jsme spolu 20 let, na rok jsme se rozešli, pak zase sešli a hodně se nás kamarádi ze skupin ptají jak jsme to dali. "no .....mluvíme spolu.“