Řekl mi „musíš pochopit,
že to ty jsi ten projekt, nic venku to není“. Ptal jsem se ho „co mám dělat,
čemu se věnovat, je toho tolik?“ A on mi řekl, že to já jsem ten projekt. Bylo
to pro mě jako z jiného světa, nemohl jsem na jeho větu ani reagovat,
protože byla tak mimo vše, čemu jsem se naučil rozumět. Jsme natolik „cvičení“
v dosahování, ve výsledcích, v důležitosti přijetí nás samých
vnějším, že takováto věta dokázala v mé hlavě udělat „zkrat“. Když jsem
opět "nabyl vědomí“ uviděl jsem své myšlenky vířit ve starých kolejích – co mám
dělat? – hledajíce řešení ve starých známých postupech. Jeho výraz, ale
vyjadřoval jasně – nemusíš dělat vůbec nic, vše co potřebuješ už je. „To ty jsi
ten projekt“ a ty už jsi. Jen musíš pochopit co vlastně jsi.
Stalo se to teprve před
dvěma lety, ale za ty dva roky se událo velmi mnoho. Tato věta ve mně stále zní
a cítím, že má mnohem širší rozměr, než jaký jsem schopen dnes chápat. Ale vím,
že jsem našel něco, co jsem vlastně moc a moc dlouho hledal. První se dostavilo
zmatení jak dosáhnout „toho“ výsledku, který se nazývá „já“. Když já jsem ten
projekt, tak ……… Pak přišlo pochopení, že není potřeba nic dosahovat, protože
„já“ není venku, ale uvnitř, jinde být nemůže. Následovalo uvolnění. Spojili se
mi střípky vět moudrých lidí, kteří mluvili o meditaci a sebepoznání, ale
hlavně mi ihned vytanula věta mého homeopata, který už dávno není jen
homeopatem – „nepotřebuješ hledat žádnou autoritu, ty sám jsi autoritou, jen to
musíš pochopit!“. Tenkrát jsem viděl autority, jako lidi, kteří fungují ve
vnějším světě a nechápal jsem co mi tedy říká. Šli mi myslí osobnosti, které jiným ukazují kam jít a co dělat a
tak jsem si tuto větu opět spojil do své vlastní role venku. Role, kterou mám
zastávat ve vnějším světě. Ale to klid nepřineslo, jen tlak – zase něco dělat.
Až teď jsem teprve uviděl co tím myslel – to uvnitř tebe něco bydlí, co ví -
„to ty jsi ten projekt“. V ten moment mi došlo, že žádná vnější autorita
není, oni mohou být jen zrcadlem, ve kterým uvidím část sebe. Proto učitelé,
které nejvíc miluji tak málo mluví a jen se ptají a kladou důraz na sebepoznání
a meditaci. Oni už ví, že nejsou autoritou, že jen jsou a tím mi mohou dát
příklad svým bytím a říci – „to ty jsi svůj vlastní projekt, já jsem ten svůj a
ten ti můžu ukázat“.
Je dobré mít vně příklad,
je dobré se k někomu vztahovat, lidé si mohou být navzájem inspirací, ale
autoritou jsme my sami. To jen my sami víme co jsme zač, jen nám někdo kdysi
řekl, že je třeba hledat venku a že bychom měli být jiní, než právě takoví. „To
my jsme ten projekt“ a ten neznamená sebe měnit, ale sebe objevit. Pokud se
chcete měnit, tak je to výraz vaší vnitřní nespokojenosti, ale není to váš
obraz. Není to pravda o vás, je to jen kritika, na kterou jsme si všichni
zvykli – je potřeba více, lépe, rychleji, efektivněji, štíhleji, krásněji…….. „To ty
jsi ten projekt“ mi dalo pocit středu, mi dalo pocit hodnoty, mi dalo pocit
pevnosti. Není třeba hledat venku, je potřeba „udělat“ něco uvnitř, protože venku
ten projekt, kterému se říká já není. Tam je jen přijetí, které hledáme,
úspěch, po kterém toužíme, láska, kterou jsme si vysnili nebo moc, kterou
chceme uplatňovat. „To ty jsi ten projekt“ znamená se se sebou konečně seznámit
J. Znamená to vzpomenout si.
Žádné komentáře:
Okomentovat